Zprávy z diecéze

Dubnovou bohoslužbu Roku smíření bude hostit cisterciácký klášter v Oseku v neděli 19. dubna. Do klášterního kostela zve k modlitbě a vytrvalému hledání smíření administrátor litoměřické diecéze, biskup Stanislav Přibyl. Bude už čtvrtá v pořadí. Bohoslužba připomene poválečný odsun německého obyvatelstva v Oseku a v Mariánských Radčicích. Začne v oseckém klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v 10.30. Mši svatou bude celebrovat administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl. V ambitu kláštera na ni pak naváže občerstvení připravené místní farností, dále výstava a přednáška s diskuzí germanisty Jana Kvapila z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem o roce 1946 v regionu. Ohlášena je účast poutníků ze sousedního Německa.Obnova vztahůRok smíření, který litoměřická diecéze letos prožívá, je výzvou k obnově vztahů – poničených druhou světovou válkou – násilím během ní i v následujících letech. Letos je to osmdesát let od odsunu německy hovořícího obyvatelstva. „Zveme věřící a všechny, komu leží téma hledání cest k sobě, odpuštění a smíření na srdci. Události, které ač jsou staré, stále stojí mezi námi. S tímto úmyslem se sejdeme k modlitbě při dvanácti bohoslužbách během celého roku,“ uvádí Stanislav Přibyl. Biskup Stanislav Přibyl opakovaně zdůrazňuje, že smíření není je především duchovní téma, ale také konkrétní postoj, který může proměnit atmosféru celého regionu. „Smíření je cesta, na kterou nás zve Kristus,“ připomíná, „a tato cesta vyžaduje odvahu, pravdivost a ochotu začít znovu.“ Podle biskupa je tento rok příležitostí „znovu objevit sílu odpuštění“ a učit se vidět druhé nikoli optikou minulých křivd, ale srdcem otevřeným pro budoucnost. Rok smíření proto je pozváním k uzdravení vztahů i historické paměti – tento rozměr akcentoval již dvakrát atašé německého velvyslanectví Rüdiger Heinrich. „Smíření začíná v srdci každého z nás. A když se promění srdce, promění se i vztahy, atmosféra společnosti a tvář církve,“ uzavírá Stanislav Přibyl. Přislíbil také opakovaně aktivní účast na všech dalších bohoslužbách Roku smíření, ač byl papežem jmenován pražským arcibiskupem. Konec války v klášteře v Oseku - historické ohlédnutí Hany Barusové, archivářky Státního oblastního archivu v Litoměřicích (*.docx). Plakátek v češtině (*.pdf). Plakátek v němčině (*.pdf) 

Přihlašování pro letošní 18. ročník Noci kostelů je spuštěné! Biskup Stanislav Přibyl zve všechny organizátory, kteří jsou ochotní otevřít a zpřístupnit kostely, kaple, modlitebny a sbory, aby se zapojily do projektu Noc kostelů v litoměřické diecézi. Letos se koná 29. května. Farnosti, řeholní komunity i dobrovolníci v celé litoměřické diecézi se už nyní začínají připravovat na letošní Noc kostelů, která proběhne v pátek 29. května 2026. Diecézní koordinátor žádá všechny dobrovolníky, kteří se chtějí do Noci kostelů zapojit, aby své chrámy přihlásili.. Od 15. února je otevřeno přihlašování kostelů, kaplí a modliteben, které chtějí nabídnout svůj prostor návštěvníkům a stát se součástí této celostátní duchovní i kulturní události. „Srdečně zveme všechny, kteří chtějí v tento večer otevřít dveře kostelů a připravit program nebo se zapojit jako dobrovolníci, aby se do letošního ročníku přihlásili,“ povzbuzuje diecézní koordinátor Noci kostelů v litoměřické diecézi P. David Horáček. Přihlásit se lze přes elektronický formulář na této adrese https://www.nockostelu.cz/prihlaskakostely. Tématem letošního ročníku Noci kostelů je ODVAHA. Téma lze rozšířit o rozměr vzájemné podpory a povzbuzení. „Přemýšlíte-li o letošním programu, zamyslete se třeba i nad bohatstvím svého společenství a vyzdvihněte jej. Co je pro vás ve farnosti důležité? Co se vám daří? Máte nějaký nový projekt, nově založenou scholu, aktivitu, nebo investici - třeba do topení v kostele a jiných oprav? Zamyslete se, k čemu jste naposledy našli odvahu! Využijte Noc kostelů, abyste to představili návštěvníkům a lidem ve vaší obci,“ připomíná P. Horáček.   „Jsem vděčný všem, kdo jsou připraveni otevřít nejen dveře svých kostelů a kaplí, ale také svá srdce a pozvat sousedy. Společenství církve je součástí místních komunit a je hezké, když mohou lidé nejen nahlédnout za dveře chrámů, ale také se navzájem navštěvovat, přátelit a poznávat. Nabídněme tuto příležitost všude, kde je to alespoň trochu možné. Jsem vděčný všem dobrovolníkům, pořadatelům a organizátorům, kteří se jsou ochotní a připravení podílet na tomto programu. Prosím, přihlaste se, aby se nám podařilo tuto akci po všech stránkách dobře připravit,“ zve biskup Stanislav Přibyl.K přihlášení do Noci kostelů je třeba:  Respektovat cíle a teze Vytvořit a realizovat vlastní program (může být velmi jednoduchý - otevřít kostel nebo kapli, věnovat návštěvníkům svůj čas a pozvat, nabídnout materiály, které pro vás připravují organizátoři v litoměřické diecézi Duchovní správce vyplní a odešle elektronickou přihlášku do Noci kostelů.Po přihlášení obdrží editor uvedený v přihlášce přihlašovací údaje pro vkládání programu Noci kostelů 2026 a aktualizaci časů pravidelných bohoslužeb a informací o kostele. Při vyplňování přihlášky se jako jeden z kroků nabídne objednávka materiálů. Ty je potřeba zakliknout a vyplnit požadovaný počet. U všech materiálů je termín pro objednání prodloužený do 22. března. Důležité je se co nejdříve přihlásit. Pokud organizátoři nevyplní počty objednávaných materiálů hned při vytváření přihlášky, je stále do 22. března možné vše v klidu vyplnit v záložce materiály / materiály objednané / upravit objednávku. Co si můžete objednat z biskupství?Pro letošní rok jsou v litoměřické diecézi v nabídce tradičně zápalky, plakáty ve formátu A5, A4, A3, A2, pexeso, dále pro sběratele a ty, kteří obejdou více míst za jeden večer také karty na razítka (mají pohlednicový formát). Stejně jako v loňském roce je možné objednat i Kostelní noviny, barevný časopis formátu A4, který představuje život křesťanů na severu Čech. Letos přinese např. rozhovor s představitelkou sv. Zdislavy ve filmu V erbu lvice Milenou Steinmasslovou. Novinkou je pro letošní ročník možnost objednávat malé čokoládky a kusové mléčné karamelky s malým překvapením ve formě citátu na vnitřní straně obalu.  Materiály bude biskupství zajišťovat u výrobců v návaznosti na počty, které se nashromáždí z objednávek. „Přesto, že počítáme s určitou rezervou, nemůžeme garantovat těm, kteří nestihnou objednávat do 22. března, že jim dodáme vše, co by potřebovali,“ upřesňuje P. Horáček.  Pro případné dotazy je kontakt na něj e-mail nockostelu@dltm.cz.  Loňská Noc kostelů v České republice zaznamenala více než 460 000 návštěvnických vstupů v 1 868 kostelech. Nejvíce přihlášených kostelů měla loni pražská arcidiecéze – bylo jich 387. Litoměřická diecéze se o druhou a třetí příčku dělila s královéhradeckou – registrovala shodně 271 chrámů otevřených veřejnosti.. Noc kostelů nabídla široké veřejnosti v České republice poprvé v roce 2009 možnost navštívit kostely a modlitebny a poznat nejen jejich kulturní hodnotu, ale také se seznámit s křesťanstvím a životem místních komunit prostřednictvím hudby, výtvarného umění, divadelního představení, rozhovoru či prostého setkání.

Květná neděle v Litoměřicích začala žehnáním ratolestí v kostele Všech sv. v Litoměřicích. Pokračovala průvodem do katedrály sv. Štěpána, kde biskup Stanislav Přibyl sloužil mši svatou. Přinášíme fotogalerii snímků Jany Chadimové ze společenství Člověk a Víra a homilii biskupa. Kázání o Květné neděli. Katedrála sv. Štěpána, Litoměřice.Drazí bratři a sestry,na Květnou neděli vstupujeme do velikého tajemství, které spojuje jásot i bolest, naději i temnotu. Liturgie nás vede od slavného Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma až k dramatu jeho utrpení. Je to cesta, na níž se odhaluje pravda o Bohu i o člověku. Když posloucháme pašije, uvědomujeme si, že jde o „dramatickou symfonii“, v níž se nakonec jako hlavní téma objevuje vyznání: „To byl opravdu Boží Syn“ (Mt 27,54).Zvláštní pozornost dnes poutá drobný, ale hluboký detail evangelia, které jsme četli úplně na začátku bohoslužby při žehnání ratolestí: Ježíš posílá učedníky, aby přivedli oslici a oslátko, a říká: „Pán je potřebuje“ (Mt 21,3). (Vzpomínám si, že jsem si tuto větu z evangelia nechal vytisknout na pamětní obrázek při příležitosti mého jáhenského svěcení před třiceti lety.) Právě toto slovo – potřeba – je klíčem k pochopení dnešního dne. Bůh, který je všemohoucí, se stává tím, kdo „potřebuje“ člověka. Ne proto, že by byl slabý, ale protože miluje. Potřebuje naši ochotu, naši víru, naši otevřenost.Oslice a oslátko, o nichž evangelium mluví, mohou symbolizovat každého z nás. Možná se někdy cítíme svázaní, nepatrní, málo užiteční. A přece právě takové si nás Bůh volí. Prosí, abychom se nechali „rozvázat“ – od strachu, od pochybností, od pocitu, že na nás nezáleží. Když dovolíme Kristu, aby vstoupil do našeho života, může skrze naši slabost uskutečnit velké věci.Květná neděle nás také učí, že pravá velikost se neprojevuje mocí, ale pokorou. Ježíš nevjíždí na válečném koni, ale na oslátku. Nepřichází, aby si podmanil, ale aby se daroval. A právě v tom spočívá jeho království – v lásce, která jde až do krajnosti, až na kříž.Když budeme v těchto dnech naslouchat pašijím, uslyšíme i Ježíšův výkřik: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46) Tento výkřik zahrnuje všechny naše bolesti, naše osamění i naše otázky. Kristus vstupuje do nejhlubší lidské temnoty, aby ji proměnil světlem naděje.Bratři a sestry, vstupme do tohoto Svatého týdne s otevřenýma očima a odvahou. Položme na cestu i my svůj „plášť“ – to je svůj život, své starosti i radosti. Dovolme Kristu, aby po nás a skrze nás vstupoval do světa. Nebojme se být nástroji jeho pokoje.Ať se i o nás může říci, že jsme byli ochotni, když nás Pán potřeboval.  † Stanislav Přibyl, administrátor litoměřické diecéze.

Mezi čtrnácti zastaveními křížové cesty bývá v kostele obvykle jen pár metrů. Během té z Mělníka do Litoměřic to bylo tři až sedm kilometrů. Putování s Kristem a za Kristem vedlo poutníky minulou sobotu krajinou po trase dlouhé celkem 43 kilometrů. Na cestu se vypravilo 26 odvážlivců. Vydařenému importu této akce z Polska do litoměřické diecéze říkají organizátoři Extrémní křížová cesta. Jak potvrdili sami poutníci, extrémní je hned ve dvou ohledech: délkou a zážitkem Boží blízkosti. Start „duchovního dálkového pochodu“ byl na mši svaté v kostele sv. Petra a Pavla v Mělníce v pátek večer. Od chrámu vyrazili poutníci podél Labe k Litoměřicům. Cesta vedla po vesnicích a polními cestami směrem k Roudnici nad Labem, Doksanům, Bohušovicím nad Ohří a přes Terezín do biskupského města. Cestou se šlo v tichu. V mobilní aplikaci (nebo vytištěné) byly k dispozici texty k rozjímání. „Generálním pravidlem bylo ticho a soustředění. Smysl celé té pouti bylo vytvořit prostor pro setkání s Bohem. Nešlo o sportovní výkony ani o trénink pochodových dovedností, ale v těžkostech, fyzické námaze a krizích té cesty otevřít svůj vnitřní sluch a srdce pro Boží hlas,“ popisuje pořadatel akce P. Paweł Obrzut, mělnický duchovní správce a člen kongregace saletinů, Toto řeholní společenství vzniklo po mariánském zjevení v La Salettě roku 1846, jeho posláním je hlásat poselství obrácení, smíření a návrat k Bohu.Když docházejí sílyZáměry pořadatelů potvrzuje i jeden z účastníků, kandidát trvalého jáhenství Martin Münster z Litoměřic: „Byla to především cesta do hlubin sebe samého - křížová cesta, při které mi docházelo, jak sice v Boha věřím, ale ve skutečnosti ho nechci pustit tam, kde si to v životě usilovně řídím sám, svými silami. Když vám pak dochází dech, tak tohle vystoupí na povrch. Pro mě to byla nosná myšlenka, která mne provázela po všech čtrnácti zastaveních: skutečně otevři své srdce.“ Spolu s Martinem se na trasu vydali i jeho dva synové Jonáš a Ondřej. „Šli jsme v tichu a při jednotlivých zastaveních si četli zamyšlení a řekli si, co z toho k nám promlouvá. Vydrželo nám to takhle až Roudnice, ale pak začaly docházet síly. Po dvacátém kilometru začalo mrznout a teplota padla pod nulu,“ popisuje poutník. Jak říká, na cestu s sebou „vzal k modlitbě“ všechny, které potkává a je si s nimi blízký. „Měl jsem napsaná jména na lístcích a vytahoval je z kapsy při jednotlivých zastaveních. Byla to rodina, kolegové od nás z kriminálky, kamarád, který bojuje s alkoholem, ale zatím si nepřipustil, že potřebuje pomoc, měl jsem tam sestry premonstrátky z Doksan a jejich komunitu i kluky ze společenství chlapů,“ dodává. Po polovině cesty popsal své zážitky jako „až mystické“. „Pustil jsem při té chůzi všechny svoje představy a myšlenky a nechal Boha, aby promlouval sám. Šel jsem s mými kluky v tichosti, a přitom jsme byli spolu. Postupně bylo s každým dalším zastavením těžší se rozejít,“ přibližuje. Jeho syn Ondřej mu dává za pravdu: „Náročné to bylo v nohách, ale i v hlavě.  Čím déle na cestě, tím byla Boží přítomnost patrnější – během těch jedenácti hodin chůze máte opravdu hodně času na sebe. Nikdy předtím jsem nic takového nezažil,“ prozrazuje na sebe Ondřej Münster a doplňuje: „Nijak jsem netrénoval, ale prostě vyšel. Trošku jsem se předtím rozchodil – ale jen tak šest, sedm kilometrů. Ačkoliv z čundrů s tátou a se skauty mám pochody i s krosnou natrénované, tak ale takhle dlouhou cestu jsem předtím nešel.“Nejsilnější zážitekOtec i syn se shodli na tom, že Extrémní křížová cesta pro ně byla zkušenost nesmírně obohacující pro vnitřní život. „Nevěřil jsem, že to vyčerpání na kraj sil, bolest nohou, zima a nepohodlí hraje tak velkou roli, že v takové situaci uslyším, že Bůh je se mnou a chce, abych ho pustil do života. A nejsilnější okamžik? Jeden moment jsme byli v textu rozjímání přirovnaní k lodi, která je tu proto, aby plula po moři. My lidé jsme jako ty lodě, a náš úkol je nekotvit v bezpečí přístavu, ale vyplout na moře, do našeho života a vzít na palubu Boha a nechat se vtáhnout do všech těch krás a bouří oceánu. Bylo to trefné,“ uvedl v cíli Extrémní křížové cesty.Konec v katedrálePrvní skupina poutníků došla ke katedrále sv. Štěpána už v šest hodin ráno. „O půl osmé nás na mši svaté přivítal dómský farář P. Jiří Hadík. Na faře u Všech svatých pak na všechny čekalo občerstvení, které nám nachystal P. Józef Szeliga,“ chválí oba spolubratry kněze P. Obzrut. Ten měl v cíli dvojnásobnou radost: došel a lidé byli spokojení. „Puchýře nějaké mám a nohy jak ze dřeva. Počasí bylo sice mrazivé, ale nepršelo nám. V horách na Polsko-Slovenském pomezí, odkud pocházím, mi kamarádi hlásili dvacet centimetrů sněhu a vítr. Křížovou cestu tam měli extrémní i počasím,“ usmívá se mělnický saletin. A jeho největší zážitek? „Svátosti smíření. Víte, já moc rád zpovídám a při této křížové cestě jsem měl možnost tou svátostí posloužit,“ přibližuje a přiznává, že málem nedorazil do cíle. „Váhal jsem v jednom úseku, jestli to zvládnu. Musel jsem překonat slabost, cítil už puchýře na nohách, byla zima a přede mnou ještě dvacet kilometrů. Šel jsem dál. Těžko se to popisuje - když se jde 43 km, člověk postupně nic nepředstírá, prožívá sice námahu, emoce, ale také velkou otevřenost k duchovním věcem. A tu zkušenost jsem nechtěl opustit,“ uzavírá. Snímky poutníci Martin Münster, Marie Mazancová a P. Paweł Obrzut.  

Svatý Valentin do skla a světla oděný – tak zní název nového uměleckého díla, které by mělo do jedenácti měsíců zazářit na bočním oltáři ve Cvikově. V kostele sv. Alžběty Uherské by jej rád představil místní duchovní správce P. Rudolf Repka na svátek světce 14. února 2027. Umělecký záměr prezentovala farnost a sdružení Sacrystal minulou sobotu. Při benefici ve cvikovském kostele byl už k vidění návrh skleněného reliéfu Zdeňka Kudláčka, kterého do projektu přivedlo sdružení Sacrystal, jenž se snaží spojovat skláře, umělce a církevní projekty. Patronkou díla je herečka Milena Steinmasslová, představitelka Zdislavy v životopisném filmu V erbu lvice. Mezi cvikovské farníky a jejich hosty zavítala, aby vznik nové plastiky podpořila.Patron zamilovaných Na místě bočního oltáře je nyní holá zeď a díra, respektive výklenek, před kterým stál v současnosti restaurovaný mobiliář s původní sochou světce, kterého z kostela před lety ukradl neznámý zloděj. „Nikdy jsem se nepídil, kdo a kdy původní sochu ukradl. Na tom místě jsme měli sochu sv. Terezičky. A když se začal ten oltář opravovat, což děláme už asi tři roky, protože to stojí spoustu peněz, tak nás napadlo nějakou sochu patrona zamilovaných pořídit. Nejdřív jsme mysleli, že uděláme dřevěnou. Naproti žije umělecký řezbář, ale pak jsme se shodli na tom, že by bylo pěkné, díky tomu, že jen kousek od Cvikova máme Křišťanový chrám, že řekněme sklářům, že budeme mít skleněného Valentina,“ popsal místní duchovní správce P. Rudolf Repka. Jak doplnil, farnost se rozhodla vnést do chrámového interiéru současné umění. „Zdeněk Kudláček nabídl, že nebude dělat klasickou vitráž, jak ji známe z kostelních oken, ale takzvanou sandwichovou plastiku, což jsou pláty skla naskládané na sebe a ty jsou vyřezané do tvarů, takže to pak vytvoří plastiku. Vypadá to moc krásně a dá se tam dobře pracovat detailem,“ popsal P. Repka. Pro budoucí generace tak chce také vyjádřit, že socha byla ukradena a že nové dílo ji má nikoliv napodobit, ale nahradit.Nová světlaPři benefičním koncertu a představení záměru pak vystoupila patronka projektu Milena Steinmasslová. Do lavic usedli také donátoři, jejichž počet se po jeho skončení rozrostl ze tří na deset. Cílový počet čtrnácti dárců, jejichž úkolem je přispět částkou sedmi tisíc korun se již během několika desítek hodin po skončení akce podařilo dosáhnout. „Další prostředky budeme směřovat do sbírky na rekonstrukci rozvodů elektřiny, kterou vyhlásil P. Repka,“ uvedl David Sobotka. Tu kněz nazval „Světlo pro sv. Valentina“. „Sklo potřebuje světlo a bude nutné plastiku prosvětlit, chystáme zároveň i rekonstrukci elektroinstalace, která dosluhuje. Když jsem totiž hledal možnosti, jak za oltář dovést elektřinu, zjistil jsem, že instalace je stará nejméně padesát let a hrozí, že by napříště nemusela projít revizí,“ povzbudil přítomné, když avizoval, že náklady na tak rozsáhlou opravu dosáhnou k jednomu milionu korun. Zároveň také poděkoval za ochotu, spolupráci a podporu místnímu starostovi Petru Vrabcovi a dalším podporovatelům života farností v jeho duchovní správě.

Ještě než biskup Stanislav Přibyl požehnal velikonoční speciál Biskupského pivovaru U svatého Štěpána, získal tento „stout“ zlatou medaili v mezinárodní soutěži v Litoměřicích. Navázal na zlatý a diamantový triumf z prestižní mezinárodní soutěže Czech Brew Star 2026, která se konala v Brně. Velikonočním speciálem se stal letos tmavý stout, tedy černé pivo spodně kvašené z pěti druhů sladu. „Hlavní složkou je čokoládový slad, který dává pivu pozoruhodnou chuť,“ popisuje sládek Robert Kříž. Jak říká, je to pivo podobné Guinessu. „Ale rozhodně se s ním nechceme srovnávat. My máme vlastní chuť a tu je třeba vyzkoušet,“ usmívá se Robert Kříž. A proč se biskupský pivovar rozhodl vyrobit poměrně nezvyklé pivo? „Všichni dělají před Velikonoci zelené, a tak jsme si řekli, že uděláme něco docela jiného – a rozhodnutí padlo na silné černé pivo,“ vysvětluje sládek. Jen pár dní před pátou nedělí postní jej požehnal biskup Stanislav Přibyl: „Bože, ty se nepřestáváš starat o to, co jsi stvořil, sesíláš hojnost svého požehnání a dáváš zemi plodnost, chválíme tě za tvou nekonečnou dobrotu a prosíme o tvé požehnání pro tuto várku piva. Pivo je vzácný nápoj, dochází díky němu k setkání a prohlubování přátelství. Dej, ať tomu, kdo se jej napije, se dostane ochrany těla i duše.“ Krátce předtím si sládek a jeho stout přinesl zlatou medaili z mezinárodního pivního festivalu v Litoměřicích. „A tam jsme dostali i hlavní cenu Pivo Ústeckého kraje - jako nejlepší pivo ze všech minipivovarů tady na severu Čech,“ těší Roberta Kříže.Nejen jedna, ale ještě další dvě cenyTýden předtím přiřkli degustátoři v Brně zlatou medaili jantarovému ležáku Jezule 15%. Nezvyklý název získalo podle laskavého oslovení Jezulátka z oblíbené knihy biskupa Stanislava Přibyla od Ottfrieda Preusslera Útěk do Egypta přes království České. Jednalo se totiž o vánoční speciál, který sládek Robert Kříž uvařil teprve podruhé v jedenáctileté historii pivovaru (je v majetku Biskupství litoměřického). „Porota ocenila dokonalou harmonii chutí, vůně a celkovou kvalitu tohoto piva,“ popisuje s neskrývanou radostí sládek. Absolutním vítězem kategorie českých světlých ležáků se pak stalo pivo Děkan 11%. „Tohle je fantastický úspěch v nebývalé konkurenci. Zároveň je to ta nejlepší odměna pro našeho sládka a celý tým. Děkujeme všem, kdo si vychutnávají naše pivo. Jedenáctistupňového Děkana je možné vyzkoušet v restauraci biskupského pivovaru prakticky stále,“ zve jeho ředitel Richard Kirbs. Czech Brew Star je mezinárodní soutěž, která hodnotí výhradně nefiltrovaná a nepasterizovaná piva. Letošního prvního ročníku se v Brně zúčastnilo 113 pivovarů ze šesti zemí: Česka, Slovenska, Rakouska, Kypru, Řecka a Itálie. Dvě piva biskupského pivovaru získala nejvyšší ocenění v konkurenci 444 vzorků, které hodnotilo 52 degustátorů z devíti zemí.  Snímky jmn a Jana Chadimová / Člověk a Víra (galerie zde).

V Rovensku pod Troskami se na Mezinárodní den žen shromáždili lidé nikoliv kvůli oslavě žen, ale kvůli smutné připomínce poválečných dějin v regionu. Na tu zde upomíná Smírčí kříž u školy a hřiště. Je to nenápadný pomník na místě hromadného hrobu německých vojáků i civilistů. Toto místo se stalo další, tedy březnovou, zastávkou putování litoměřické diecéze na cestě Rokem smíření, který připomíná poválečné násilí na německém obyvatelstvu. Na místo doprovodili administrátora litoměřické diecéze Stanislava Přibyla zástupce německé ambasády Martin Schmidt, duchovní křesťanských církví z města i okolí, starostka Jiřina Bláhová a obyvatelé města a okolí.Hromadný hrobNa místním fotbalovém hřišti vznikl na jaře 1945 zajatecký tábor pro německé uprchlíky i odzbrojené německé vojáky. Celkem se jednalo o zhruba tři tisíce osob, což byl tehdy takřka dvojnásobek obyvatel Rovenska. „Do města přivezli 10. května vojáci Rudé armády příslušníky jednotek SS, které po urychleném ,soudu‘ stříleli v prostoru za školou,“ popsal archivář litoměřického biskupství Martin Barus. Jeden z německých vojáků se pokusil o útěk, při němž zastřelil svého pronásledovatele. „Tato smrt vyústila v masakr, při němž byli postupně zastřeleni všichni příslušníci jednotek SS a také velké množství německých civilistů, kteří byli shromážděni u školy,“ připomněl krvavou historii. Na poli za školou pak bylo pohřbeno až 365 mrtvých. Před pěti lety pak byl na tomto místě odhalen smírčí kříž. V promluvě při mši svaté, která na modlitbu navázala, biskup připomněl péči o vztahy, o jejich usmíření. Zdůraznil, že jedna z nejdůležitějších věcí, které lidé v životě potřebují - a na které ztrácejí citlivost - je uspořádanost vztahů, o nichž „hovoříme, přemýšlíme a modlíme se v tomto roce smíření“. „Nestačí tuto historii zasypat hlínou nebo zamést pod koberec a počkat, až se na to zapomene. Je to příklad toho, co se dělo na mnoha místech v naší zemi a co se děje na mnoha místech na celém světě,“ uvedl Stanislav Přibyl. Upozornil na válečné běsnění a zločiny na řadě míst světa, zvláště na Ukrajině. Zdůraznil, že je nutné opečovat neusmířené viny – a to nejen kvůli minulosti, ale také jako prevenci před tím, co „by se mohlo stát“. Znovu a třeba i v kraji, kterému se říká Český ráj.Zrození sílyZástupce německé ambasády, diplomat Martin Schmidt, se ujal slova na závěr bohoslužby. Omluvil velvyslance Petera Reusse a tlumočil jeho pozdrav. Rozhodl se oslovit shromáždění v češtině. „Učím se dnes nové slovo, kterým je smíření. Ukrývá v sobě ,mír‘. Žijeme ve světě, který potřebuje mnoho míru, a proto i smíření,“ řekl a zdůraznil, že v německé diplomacii je téma minulosti velkou výzvou. „Není to poprvé, kdy se účastním ceremonie, která připomíná druhou světovou válku. Pro mne je to dnes velmi zvláštní, protože běžně to bývá o vině a činech Němců. Zažívám zde, že ze smíření se může narodit síla. Musíme vám děkovat, že to děláte a že můžu být s vámi dnes jako zástupce velvyslanectví,“ uzavřel a sklidil dlouhý potlesk – mimo jiné za svou kuráž a úsilí hovořit česky. Stanislav Přibyl v té souvislosti připomenul, že smíření je odvaha postavit se pravdě, vyznat vlastní podíl na zlu a dovolit Bohu, aby tam, kde byl hněv, otevřel pramen nové budoucnosti. „Kristus nepřichází, aby ty naše staré rány přikryl, ale aby je proměnil,“ vyzdvihl a doplnil: „Prosme, aby naše srdce nezůstalo tvrdé. Ať slyšíme hlas Pána Ježíše a ať se z našich ran nestává zdroj nové hořkosti, ale místo, odkud vytryskne živá voda milosti.“ Poválečná historie v Rovensku pod Troskami - Martin Barus, archivář litoměřického biskupství (*.docx). Snímky jmn a Ján Šimkanin / Člověk a Víra .    

Je čas jarních prázdnin – rodiny odjíždějí na dovolené do hor a za odpočinkem. Podobně biskupové z Čech, Moravy a Slezska mění své obvyklé pracovní a pastorační prostředí za klid a ústraní. Na týden přerušili shon své služby a strávili několik dní mimo své úřady, diecéze a daleko od povinností. Je postní doba a tu pastýři českých a moravských diecézí každoročně využívají ke společným duchovním cvičením. Letos se vypravili na sever Čech. V kulisách vrcholů Jizerských hor, poutního chrámu Navšívení Panny Marie, lesů a pastvin (kam vyráželi na procházky), prožili týden na poutním místě Hejnice. Program a společnost jak svou, tak i inspirátora duchovního doprovázení, učitele církve a anglického světce Johna Henryho Newmana, jim zajistil exercitátor P. Tomáš Roule, spirituál římské nepomucenské koleje. Páteří programu byly přednášky a duchovní zamyšlení následované rozjímáním a adorací. Mši svatou slavili biskupové denně v pravé poledne. Pro exercicie je charakteristické ticho. Přísně ho dodržovali od večerní modlitby breviáře až po ranní chvály. I během dne se po chodbách ani v jídelně neozýval hlasitý hovor. Čas jídla doprovázela hudba nebo předčítání, u něhož se pastýři diecézí střídali. Náročné texty Johna Henryho Newmana vystřídaly často provokativní a nekonvenční úryvky z knihy Jiřího Suchého Klaun si povídá s Bohem. Čtení v čase jídla připomínalo totožnou prastarou tradici klášterních komunit.  Veď mne světlo vlídné „Už vím, že si odsud odvážím jeden z citátů Henryho Newmana: Veď mne světlo vlídné. Tím světlem myslel Pána Ježíše,“ přiblížil olomoucký arcibiskup Josef Nuzík. Newman podle něj dokázal propojovat rozmanitý společenský svět Anglie jeho časů s prostředím církve. „Podobně bych to chtěl dělat i já a na to se soustředit ve své službě. A myslím, že všichni spolubratři. Důraz bych kladl na to slovo vlídné, které se často překládá také jako přívětivé. Ježíš je totiž ten, který citlivě vstupuje do lidského života v rozdílnosti každého člověka – a to by měl biskup napodobovat,“ doplnil. P. Tomáš Roule popsal, že hovořil k velmi pozorným posluchačům, kteří měli dost doplňujících dotazů, všímali si i detailů a vraceli se k nim. „Newman je pro ně přitažlivý pro jeho přístup k Pánu Bohu a k víře a kvůli jeho charakteristické vlastnosti: lidi spojoval, což mi do dnešní rozhádané doby přijde jako velmi důležité téma,“ zdůraznil exercitátor.  Program doplňoval i současnou hudbou.  „Poslouchali jsme Carrie Underwood, jednu píseň s textem přímo od Newmana, od Beatles pak písničku Let it be a její duchovní výklad. Pouštěl jsem také od Anety Langerové Vodu živou a od Simona a Gurfunkela skladbu America. Tam je jedno z nejvýraznějších vyjádření existenciální úzkosti. Ta píseň popisuje pohled z jedoucího autobusu a prožitek velké prázdnoty: všechno mě bolí a nevím proč, netuším kdo jsem, co jsem, proč jsem tady a co se mi to děje. Také na to jsme se snažili společně s Newmanem dívat,“ prozradil P. Roule. Program začínal denně v 7.45 ranními chválami, snídaní, a pak následovala přednáška. Každý den otevíral vtip. „Tomáš Roule to měl velmi pěkně připravené – hlavně prezentaci a každý dostal do ruky i příslušné texty. Dobře se o nás staral. Biskupové museli jenom číst, poslouchat a vnímat poměrně náročné texty,“ popsal P. Roman Czudek, generální sekretář České biskupské konference, který je doprovázel. „Jak říkal Newman: srdce promlouvá k srdci. Slovo padalo na úrodnou půdu a světec promlouval k našim pastýřům,“ dodal.Bez běžek Denní režim byl uzpůsobený tak, aby biskupové mohli vyjít i mimo zdi kláštera na procházku – dopoledne před obědem i v odpoledních hodinách. Ke smutku některých biskupů v podhůří „Jizerek“ neležel sníh na běžky. Jak zhodnotil P. Czudek, je dobře, když se biskupové spolu modlí, prožívají chvíle duchovního cvičení i odpočinku. „Když mají pracovat pro dobro církve v České republice, je nutné, aby v základu jejich práce stála modlitba a rozjímání. Jejich rozhodnutí, která pak sami nebo společně dělají, pak vyrůstají z tohoto zázemí,“ uvedl.   „Biskupové? Jsou to zlatíčka. Prakticky o nich nevíme, při každém setkání třeba jen na chodbě jsou pozorní, přívětiví a milí. Snad nejtišší hosté, které jsme tu kdy měli,“ shrnuje biskupské exercicie z pohledu personálu provozní Kláštera Hejnice Lenka Sidunová. V někdejším františkánském klášteře lidé pod jejím vedením připravili pro biskupy zázemí v ubytování, k přednáškám, bohoslužbám, modlitbě i stravě. Prosté snídaně, obědy a večeře, také kávu a drobné občerstvení mezi přednáškami – úplně stejně jako pro ostatní hosty během roku. „Velmi si chválili minerálku z nedalekých Vratislavic,“ prozrazuje Sidunová, který nápoj „jde nejvíce“. Týden bez sekretáře, zvonění mobilu a počítače skončil pro biskupy v sobotu 28. února. „Pobyt mimo obvyklé prostředí pomáhá získat odsup od života a obvyklé práce, pomáhá zahlédnout věci v celku z odstupu. To nám dělá dobře, jak říkal papež František. Prostě získat si odstup s modlitbou a humorem. Obého se nám tu dostávalo v hojné míře,“ uzavřel P. Roule.

Další z událostí Roku smíření v litoměřické diecézi se zúčastní velvyslanec Německa Peter Reuss. Bohoslužba a modlitba u Smírčího kříže obětí divokého odsunu německy mluvícího obyvatelstva po druhé světové válce se uskuteční 8. března v Rovensku pod Troskami. Modlitební shromáždění a bohoslužba je naplánována ve farnosti P. Tomasze Dziedzidce v Rovensku pod Troskami. „Do příprav se zapojili i představitelé místní samosprávy a farníci, zúčastní se i duchovní křesťanských církví a počítám, že věřící i starostové z okolních obcí. Srdečně se připojuji k pozvání biskupa Stanislava do naší Rovenské farnosti,“ uvedl P. Dziedzic. Začátek je naplánovaný na půl desátou právě u Smírčího kříže. Vedle biskupa Stanislava Přibyla dorazí také velvyslanec Německé spolkové republiky Peter Reuss, duchovní křesťanských církví a představitelé místní samosprávy. Po modlitbě zde se pak přítomní přesunou do kostela sv. Václava na mši svatou, které bude předsedat administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl.Přispět k uzdraveníJak při vyhlášení Roku smíření uvedl biskup Stanislav Přibyl, území litoměřické diecéze je dodnes neblaze poznamenané násilím a válkou i děním po ní. „To zlo je stále patrné. A nesmíme přehlížet, že se dělo i z české strany. K těmto místům patří i Rovensko pod Troskami,“ připomíná biskup. Jak upozorňuje, násilí ze strany Čechů v poválečném období, zvláště při „divokém odsunu“ bylo mnoho. „Mír i naše smíření musí být pravdivé a spravedlivé. Vidím, že v tom máme stále nějaká zanedbání. Naše úsilí být si navzájem smířenými přáteli musí být trvalé,“ zdůrazňuje Stanislav Přibyl. Historii podle jeho slov nezměníme, ale můžeme přispět k uzdravení, protože „předsudky přežívají a neochota o některých věcech mluvit, neochota přiznat si, že všichni jsme zhřešili, je tu stále“. Trvale upozorňuje na stálá i nová nebezpečí při uplatňování principu kolektivní viny, posuzování bližních podle národnosti, rasy či přesvědčení. „Rád bych, abychom byli ostražití a nedopustili opakování starých a poznaných chyb,“ uzavírá litoměřický biskup. Válečná a poválečná historie Rovenska - historický pohled archiváře  litoměřického biskupství Martina Baruse. . Plakátek ve formátu (*.pdf).  

Všichni zájemci o synodální proces v litoměřické diecézi jsou zváni na setkání laiků k realizační fázi synody v litoměřické diecézi. Uskuteční se v pátek 6. března v 17.00 v Diecézním domě kardinála Trochty. „Děkuji za všem za práci, kterou pro synodální cestu vykonali. Nebyla formální povinností – byla službou církvi. A právě díky vám mohl Duch Svatý promlouvat skrze konkrétní zkušenosti našich farností,“ uvádí koordinátor synody v litoměřické diecézi, jáhen Michal Olekšák a dodává: „Nyní stojíme na důležitém prahu. Realizační fáze není dodatkem k synodě. Je jejím naplněním. Je to okamžik, kdy se rozhoduje, zda plamen, který byl zažehnut, poroste – nebo zeslábne.“   Diecézní setkání k realizační fázi synody v litoměřické diecézi, které se uskuteční v pátek 6. března 2026 v 17.00 v Diecézním domě kardinála Trochty v Litoměřicích. Téma: „Jak více přiblížit synodální styl, a tím i synodální konverzi, všem v diecézi?“. Jak připomíná biskup Stanislav Přibyl, nejde jen o setkání, ale o společné rozlišování a odvahu udělat další krok. „Jde o budoucnost litoměřické diecéze. Duch Svatý působí skrze konkrétní lidi, skrze jejich ochotu přijít, naslouchat, mluvit a nést odpovědnost,“ zdůraznil administrátor diecéze, který tuto cestu aktivně podporuje a opakovaně označuje za velkou příležitost k obnově života naší diecéze.   Z organizačních důvodů organizátoři žádají o přihlášení do 4. března na e-mail: oleksak@dltm.cz. V případě dotazů je možné se také obrátit na tuto adresu.