Čtyři dekády od premiéry. Bohosudovskou baziliku rozezněla Missa solemnis

Mši svatou slavil někdejší litoměřický biskup Pavel Posád, který několikrát zdůraznil výjimečnost tohoto uvedení Missy solemnis. „Miloš Bok totiž upřednostňuje, aby bylo dílo prováděno jako součást liturgie, tedy bohoslužby, nejen jako koncert,“ vysvětlil biskup. „Kulaté výročí Missy solemnis slavím zde v Bohosudově již potřetí. Nejprve jako litoměřický biskup, pak před deseti lety a nyní jako návštěvník z Českých Budějovic,“ objasnil svůj vztah k dílu nynější pomocný biskup českobudějovický.

Ač je jméno skladatele Miloše Boka veřejnosti známé především v souvislosti s hudbou k filmu Anděl Páně, jeho prvotina nezůstává co do věhlasu příliš pozadu. Missa solemnis zazněla poprvé právě před čtyřiceti lety při poutní mši v bohosudovské bazilice. K jejímu napsání tehdy sedmnáctiletého autora pobídl místní duchovní správce, jezuita P. Josef Cukr, když jej na sklonku roku 1985 vyzval, aby „něco složil a přijel příští rok na pouť“.

O necelý rok později Bok skutečně přijel s dílem, které svou monumentalitou překvapilo nejen P. Cukra, ale i autora samotného. Přes velmi příznivé přijetí u posluchačů nedošla kompozice pochopení u vedení pražské konzervatoře, a to jak z ideologických, tak z uměleckých důvodů. Revoltující Bok, který svůj první dokončený opus se svými spolužáky z konzervatoře uvedl v premiéře navzdory zákazu, byl vedením své alma mater za neuposlechnutí podmínečně vyloučen. Jeho spolužáci pak dostali důtky a o P. Josefa Cukra se začaly intenzivněji zajímat bezpečnostní složky. Přesto do pádu totality proběhly ještě čtyři uvedení této mše – vedle Bohosudova v Klatovech, Děčíně a Plzni. Do současnosti se pak Missa solemnis dočkala více než pěti desítek provedení a několika profesionálních nahrávek.

Na kůru barokní baziliky pod taktovkou samotného autora vystoupili vedle sólistů Národního divadla v Praze a varhaníka Pavla Černého také Kühnův smíšený sbor, Bohosudovský sbor a dva orchestry – Čeští symfoničtí sólisté a Baborák Ensemble. Před závěrečným požehnáním sklidili účinkující neutuchající aplaus, jehož poslední část směřovala i k již zesnulému P. Cukrovi, jehož zásluhy o vznik díla Miloš Bok na závěr vyzdvihl.